Beátka

narozena 25.06.2007

  Ve stejném roce co jsem si pořídila Hati, se nám na dvorku ještě ocitl jeden pejsek - Beáta, měla být zprvu jako dárek mojí mamince, jenže my si jí s mým přítelem tak zamilovali, že jsme si Beu nechali ve své péči. Takže jsem trochu vypadala před lidmi jako psí maniak, co má na dvoře 3,5 psa J Beáta byla totiž kříženeček kokršpaněla a labradora, tak rozhodně nedosahovala velikosti těch vzrostlých koníků na dvoře, byla malá jako kokr. Všechno šlo strašně hladce, podnikali jsme společné výlety do přírody a užívali si tu hojnost ratolestí na našem dvoře. Beáta byla takovou režisérkou a hlídačkou RR, určitě vnímala, že na to jak je malinká (stále jako štěňátko vypadající), tak měla větší privilegia, ale kupodivu jí to ostatní tolerovali a brali jí jako malou dračici. Jenže každá pohádka má svůj konec a ten nastal v době, kdy kamarádka potřebovala pomoci se štěňátkem od Sáry, bohužel nestihla s manželem dostavět plot a přestěhovat se do novostavby v plánovaném čase, nabídla jsem se bez domýšlení případných problémů, že po dobu práce můžou jí dávat k nám do školky. Po dobu 7 měsíců vše klapalo jak hodinky, jenže ta mladá rostla a rostla a začínala si budovat postavení na tom našem dvoře, což Sára jako její matka tolerovala, občas jí usměrňovala, Hati od toho dávala „ruce“ pryč, raději se jí vyhýbala, jenže ta naše  Beátka se s tím nemohla nějak smířit – a tak nastal ten špatný konec naší pohádky – nastal den, kdy se spolu nepohodly, Bea jí chtěla pravděpodobně usměrnit, ale ta dominující „puberťačka“ se nenechala a Beátku napadla, bohužel začala téci krev, která spustila lovecké smysly a Beátka tento útok po třídenním boji se životem v psí nemocnici nezvládla, a tak jsme jí na první jarní den nyní v roce 2009 uložili na věky pod moji dlouho pěstěnou skalkovou růži.